07.04.2011:
Země: Česká republika, kraj: Moravskoslezský kraj
Vynášení smrti ze vsi
Občanské sdružení Comenius Fulnek v rámci projektu Edu & Art Fulnek 2011
ve spolupráci s panem Václavem Davidem připravuje v Lukavci na Smrtnou
neděli 10. dubna 2011 Vynášení smrti ze vsi. Zahájení průvodu vesnicí je
ve 14.00 hodin z prostranství na začátku vesnice Lukavec (před domem
č.p. 5). Drobné občerstvení je zajištěno.
Akce je finančně podpořena v rámci grantu městem Fulnek a Nadací OKD.
Ženy ze života a díla Jana Amose Komenského
Občanské sdružení Comenius Fulnek a Muzeum Novojičínska, p. o. si Vás
dovolují pozvat na přednášku emeritního ředitele Muzea Komenského v
Přerově, PhDr. Františka Hýbla (víc o autorovi viz příloha), věnovanou
ženám ze života a díla J. A. Komenského. Akce se uskuteční v oratoři
kostela sv. Josefa ve Fulneku, v pátek 8. dubna 2011 v 17. hodin.
Akce je finančně podpořena v rámci projektu Edu & Art Fulnek 2011
grantem města Fulnek a Nadace OKD.
Pavlína Vráblová
místopředsedkyně
Comenius Fulnek, o.s.
Vynášení smrti ze vsi
Jde o starodávný slezský zvyk, který už naši praprapředkové, dědové a
babičky udržovali a který se v některých částech Slezska žije dodnes.
Zimy byly tenkrát dlouhé a mrazivé se spoustou sněhu, a proto vesničané
s radostí vítali jaro. V týdnu před Smrtnou nedělí se již v hloučcích
šuškalo a domlouvalo. Také se slídilo po dvorech, špehovalo přes vrata,
kdeže se strojí (Mařena a Mařák). To bylo radosti, když se podařilo
vypátrat, kde se maškary strojí.
Na Smrtnou neděli (14 dnů před velikonoční nedělí) odpoledne byla v
místním kostele modlitba křížové cesty. Děti se už nemohly dočkat konce
a utíkaly z kopce honem pro maškary. Stařenky ještě za nimi volaly: "Ni
abystě nám s tu Mařenu a Mařákem utěkli, počkajtě na nás, vy draci!"
Než stařenky se stařečky sešli od kostela do dědiny, synci už s Mařákem
šli na námluvy k Mařeně (místo, kde se Mařena strojí). Když přišli synci
s Mařákem, voláním přinutili děvčata, aby vyšla s Mařenou před vrata,
kde za jásotu si ti dva dali pusu a šli na dolní konec. Na prostranství
před domem č. 5, došlo k seskupení, synci s Mařákem, děvčata s Mařenou,
a vyšlo se přes vesnici s řádným pokřikem na horní konec. Synci se
snažili překřičet děvčata, a to pak byla pořádná vřava.
Synci - Mařáku, Mařáku, dej do fajfky tabáku a z fajfky do šátku.
Děvčata - Mařeno, Mařeno krásná, kde jsi husy pásla, pod kopečkem
mravenečku, tam jsem je napásla.
Při nesení Mařáka se střídali silnější - vždyť byl dost těžký. Táta
vzpomíná, že kdysi při strojení použili hnoje, pak jej neunesli a vezli
ho na trakaři. Tak se došlo až na horní konec, děvčata hodila Mařenu do
vody, Mařáka spálili synci u lesa.
Potom vzali smrček společně nazdobený, mašlemi z krepového papíru a šlo
se opačným směrem na dolní konec, kde se máj zapíchnul do kopy hnoje v
posledním dvoře. Při chůzi s májem se zpívalo: "Smrt jsme odnesli, máj
jsme přinesli, svatý Jiří vstává, zemi odmykává, aby tráva rostla,
travička zelená, růžička červená a fiala modrá."
Po skončení si někdy děvčata udělala posezení u vánočky s čajem v domě,
kde se strojila Mařena. Když bylo pěkné počasí, strávila děvčata
společně odpoledne v přírodě při hrách. Tento zvyk udržovali ještě
skauti v roce 2003.
Text: Václav David